U diabetu 1. typu v organizmu dochází autoimunitními procesy ve slinivce břišní ke zničení beta buněk produkujících inzulin. Tento hormon je nezbytný pro využití krevního cukru (glukózy) ve tkáních. Onemocnění se projeví nejčastěji v dětství či v pubertě a pacienti jsou odkázáni na pravidelné podávání inzulinu. Tímto typem diabetu trpí přibližně 10 % diabetiků. 

Diabetes 2. typu patří do skupiny civilizačních chorob. Pacientům nemusí být dodáván inzulin, ale musí jim být dietou nebo léky (antidiabetiky) upravovány zvýšené koncentrace glukózy v krvi. Při tomto onemocnění není inzulin schopen zajistit odpovídající využití glukózy ve tkáních, zejména ve svalech, játrech nebo tukové tkáni (tato porucha se nazývá inzulinová rezistence). Glukóza se nedostává v dostatečné míře do buněk, které pak trpí nedostatkem energie. Glukóza se hromadí v krvi a může se objevit i v moči. Incidence diabetu 2. typu je celosvětově alarmující.

V roce 2009 bylo v České republice léčeno přes 783000 diabetiků, v porovnání s rokem 1990, kdy bylo evidováno 479000 diabetiků. Odhaduje se, že tímto onemocněním ve světě trpí celkem přes 100 milionů lidí a při současném trendu by mohl jejich počet dosáhnout v roce 2025 až 300 milionů. Navíc se uvádí, že až polovina diabetiků a svém onemocnění neví.

Zhoršené využívání glukózy ve tkáních, které je základní složkou diabetu 2. typu, je spojeno s dalšími metabolickými poruchami, které jsou souhrnně nazývány metabolický syndrom. Mezi jeho typické složky patří nadprodukce inzulinu (hyperinzulinémie), obezita, vysoký krevní tlak (hypertenze), poruchy metabolismu lipidů (dyslipoproteinémie, tzn. pokles HDL-cholesterolu, zvýšení hladin LDL-cholesterolu a triacylglycerolů v krvi), porucha metabolismu glukózy, dna (hyperurikémie, tzn. zvýšená hladina kyseliny močové v krvi), poruchy srážení krve a poškození funkcí vnitřní výstelky cév (endoteliální dysfunkce). Přítomnost metabolického syndromu zvyšuje 2-3x riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby a 5-9x  riziko rozvoje diabetu 2. typu.

Podle současných poznatků jsou mezi hlavní příčiny nárůstu incidence metabolickho syndromu a diabetu 2. typu obezita, která je následkem nezdravého životního stylu – snížené fyzické aktivity a nadměrného kalorického příjmu. V diabetu hrají podstatnou úlohu dědičné predispozice. V současné době jsou diskutovány tzv. spořivé geny, které v dávných dobách pomáhaly člověku přežít dlouhá období půstu a nyní v dobách hojnosti způsobují nadměrné ukládání energie v podobě tukových rezerv. Riziko zvyšuje nesprávná skladba stravy a psychický stres. Mezi nejčastější stravovací chyby ovlivňující vznik diabetu patří zvýšená konzumace tuků a jednoduchých cukrů, zejména fruktózy a sacharózy.

Epidemiologické studie ukázaly, že prevalence diabetu v celém světě stoupá úměrně se zvyšující se spotřebou cukru a s nárůstem obezity. Nebezpečnost diabetu tkví zejména v tom, že diabetes patří k onemocněním, která se většinou v počátečním stadiu nijak výrazně neprojevují. Mnoho nových diabetiků bývá diagnostikováno často náhodně při vyšetření z jiného důvodu nebo až při vzniku komplikací, ke kterým patří infarkt myokardu, mozková mrtvice, selhání ledvin (nefropatie), poškození očí (retinopatie), ateroskleróza s nebezpečím gangrény dolních končetin (diabetická noha), časté infekce, nervové poruchy (diabetická neuropatie) a další. Léčba diabetu je komplikovaná, nákladná a vyžaduje doživotní spolupráci pacienta, neboť její nedílnou součástí je redukční dieta a zvýšení pohybové aktivity. Z celosvětových statistik vyplývá, že diabetes 2. typu a s ním související obezita i metabolický syndrom jsou civilizačními chorobami, které dostávají ráz epidemie, neboť postihují značnou část populace, ať již ekonomicky vyspělých nebo rozvíjejících se zemí.

Káva bezesporu patří mezi běžné součásti stravy. Celosvětově ji lze považovat za nejčastěji konzumovaný nápoj s farmakologickým účinkem a kofein, který je v ní obsažený, za nejběžněji konzumovanou psychoaktivní substanci. Vedle kofeinu obsahuje káva fenolické látky (kyselina kávová a chlorogenová), minerály (Mg, Ca), foláty, flavonoidy, stopové prvky a mnohé další složky vykazující významnou antioxidační aktivitu. Rozsáhlé epidemiologické i experimentální studie zabývající se vlivem kávy na metabolické poruchy spojené s diabetem svědčí o jejím pozitivním účinku, avšak vždy je třeba brát v úvahu její množství a způsob přípravy. Uvádí se, že konzumace 3 – 5 šálků filtrované kávy za den může snižovat riziko rozvoje diabetu 2. typu a to tím, že zvyšuje aktivitu antioxidačních enzymů a zlepšuje senzitivitu tkání k účinku inzulinu. Příznivé dietní účinky kávy jsou přičítány též vysokému obsahu solubilní vlákniny i tomu, že káva zvyšuje tělesnou aktivitu a energetický metabolismus, čímž napomáhá redukci tukové tkáně a tělesné hmotnosti.

Negativní účinek kávy byl zjištěn pouze v případě, že byla káva připravovaná varem bez filtrace nebo vyluhováním po zalití vařící vodou. Takový nápoj obsahuje diterpeny kafestol a kahweol, které zvyšují o 8 – 10 % koncentraci „škodlivého“ LDL-cholesterolu a tím i riziko cévních příhod. Častým argumentem, proč nekonzumovat kávu, bývá její možný vliv na zvyšování krevního tlaku. Bylo prokázáno, že výrazně větší vliv na krevní tlak má samotný kofein než káva jako taková, neboť kofein podávaný ve formě tablet zvyšuje krevní tlak čtyřikrát více než pití kávy se shodným obsahem kofeinu. Epidemiologické studie ukazují, že konzumace méně než 5 šálků za den (tj. max 300 mg kofeinu) riziko infarktu myokardu nezvyšuje.

Z hlediska rizika vzniku diabetu 2. typu je naopak zcela nevhodná konzumace tzv. kofeinových „soft“ nápojů. Obsahují jak vysoké dávky samotného kofeinu, tak velké množství sacharózy, která zvyšuje riziko obezity a metabolických poruch vedoucích k rozvoji diabetu.

Ve světle současných poznatků není třeba zakazovat šálek kávy, na který je člověk zvyklý a to nejen z důvodů psychické pohody. Správné je ovšem konzumovat přiměřenou dávku kávy a respektovat případná aktuální omezení, neboť tolerance vůči kofeinu a jeho odbourávání je dáno nejen geneticky a věkem, ale je modifikováno i některými léčivy, nemocemi nebo emočním stavem.


Autor: Ing. Martina Maxová (členka expert boardu Institutu kávy, oddělení metabolismu diabetu IKEM